Historie LDT Kralovice aneb jak to bylo jak to je…
Všechno na světě má svou historii, svou minulost. Každý člověk, každá věc, každé místo i každý dětský tábor. Nejinak tomu je i v případě našeho tábora v Kralovicích. Ani on tu není odjakživa a neobjevil se tu zčistajasna ani ho jen tak náhodou nevyčaroval nějaký hodný kouzelník, nýbrž i on byl jednoho dne založen a od té doby prošel mnohými změnami. Pojďme se tedy nyní trochu vrátit v čase a ponořme se do dob ještě ne tak dávno minulých...
Na počátku byly les, louka a rybník a vše bylo pusté a prázdné. I viděl to Důl DUKLA a viděl, že je to škoda. I řekl: „Budiž tábor!“ A soudruh dělník se chopil lopaty a krumpáče a započalo se ušlechtilé dílo. To se psala léta šedesátá a bylo to dobře. Důl DUKLA byl však už starý a slabý a odebral se navěky do bájných končin zvaných Likvidace. A tábor osiřel, nehotov a nedodělán a pusto a prázdno opět zavládlo v krajině. I viděl to ZV OS ÚUL (Závodní výbor Odborového svazu Úpravny uhlí Ledvice) a řekl: „Budiž opět tábor!“ A soudruh dělník se opět chopil svého náčiní a oddělil dobré od špatného, tábor byl dostavěn a hotov a ZV OS ÚUL ho nazval LDT KRALOVICE podle nedalekého městečka. Psal se rok 1967 a bylo to dobře. I viděl ZV OS ÚUL, že je v táboře míst pro 200 dětí v 50 chatkách jež zovou se INOVEC (malé teletníky) a řekl: „Od teď budou v toto svaté místo jezdit dítka každé léto a bude se jim tu líbit a budou tu prožívat třikráte dvacet jedna dní plných radosti a štěstí. A kdyby jich snad chtělo přijet ještě víc, postaví se stany a dalších 40 dítek se bude moci přidat.“ Ale protože nemohl ZV OS ÚUL dávat sám na dítka pozor, zavolal k sobě jednoho člověka a řekl mu: „Ty zoveš se odteď vedoucí a budeš se o dítka starat a budeš dělat všechno pro to, aby se jim na táboře líbilo a dítka pro tebe budou vždy na prvním místě. I když tě budou dítka trápit a vyprávět si o tobě po večerech sprosté vtipy, ty je budeš mít rád. A dny strávené na táboře pro tebe budou nezapomenutelné a navždy se ti vtisknou do duše.“ A zavolal k sobě ZV OS ÚUL ještě další lidi a řekl jim: „Ty budeš kuchař, ty správce, ty hospodář, ty řidič a všichni budete pomáhat starat se o dítka a budou se o vás vyprávět legendy.“ I učinil tak a bylo to dobře.
A jeden z vedoucích se podíval na ostatní a řekl: „Já budu se zvát hlavní vedoucí neboli velký bambus a budu stát nad vámi všemi.“ A ukázal na tři další a řekl: „ A ty budeš můj zástupce, ty sporťák a ty kultura a budete se mnou sídlit na místě, jež se bude zvát bambusárna a budete mi pomáhat.“ A pak ukázal na toho nejmenšího a řekl: „A ty se budeš zvát praktikant a ty a tobě podobní budete pomáhat vedoucím a budete je poslouchat na slovo a bude vás čekat dlouhá a strastiplná cesta, než se budete moci dostat ne jejich místo.“ I bylo tak učiněno a bylo to dobře.
I plynuly dny, měsíce a roky a tábor žil v dobrém i ve zlém. A viděl ZV OS ÚUL ,že stále více dětí chce také prožít léto v KRALOVICÍCH a řekl: „Budiž přistavěno dalších 25 chatek, jež se zovou MDU!“ I stalo se tak a nyní byl tábor pro 300 dětí a ty chatky tam stojí dodnes. A shlédl na to ZV OS ÚUL a viděl, že je to dobře.
Ale ani v dalších letech ZV OS ÚUL nezahálel. Psal se rok 1976, když řekl: „Budiž nová sociální budova!“ I stalo se a bylo to dobře. A neuplynulo mnoho vod v řece času a ZV OS ÚUL řekl: „Budiž chatky zvané INOVEC vyměněny za ty, jež se zovou MDU!“ I stalo se a od těch dob bylo v táboře 75 chatek MDU.A když se psal rok 1985, přibyla k tomu všemu přístavba k jídelně, nové skladovací prostory a sportovní areál, aby měly dítky více pohybu a mohly zdravě růst vstříc světlým zítřkům. I zhlédl na to ZV OS ÚUL a viděl, že je to dobře.
I přišel rok 1989 a vše bylo jiné. Ten, jež byl předtím soudruhem, už nyní soudruhem nebyl a ZV OS ÚUL viděl, že tábor si bude muset na sebe vydělat sám. Ale i přesto snaha neustala a dítka dále na táboře prožívala šťastné letní dny a pobíhala po okolních lesích. A přišla léta devadesátá a s nimi i přísnější pravidla, jež se zovou hygienická . I řekl ZV OS ÚUL: „Budiž čistička odpadních vod formou zemního filtru!“ I stalo se. A přišly i další opravy a vylepšení a bylo to dobře.
I přišel rok 1995 a ZV OS ÚUL řekl: „Od nynějška již nebudou dítka trávit na táboře třikráte jedenadvacet dní, nýbrž čtyřikráte čtrnáct dní.“ I stalo se tak a bylo to asi dobře.
A přišel rok 1997 a bylo to již třikráte deset let, co tábor LDT KRALOVICE obveseloval děti každé léto. Dvacetkráte tisíc dětí tu za tu dobu poznalo předtím nepoznané, což činí dohromady 5 generací dětí školních. K největším táborům v kraji se LDT KRALOVICE řadil a jeden běh čili turnus kapacitu 280 dětí míval.
Ve dnech dnešních již není tábor tak velký, neb 15 chatek zrušeno bylo a ve stanech se také již nebydlí a tak dnes kapacita přibližně 190 dětí jest. Ale stále je tu, k radosti a potěšení dětí a ty stále ještě každé léto přijíždějí a tráví tu své šťastné dny. Ať už brouzdaje po místních lesích, koupajíce se v přilehlém rybníce či hrajíce hry, které pro ně vedoucí přichystali. A za ta léta spousta vedoucích a praktikantů, kuchařů a kuchařek, správců, hospodářů a řidičů trávilo ty letní dny s dětmi, starajíce se o ně a prožívajíce s nimi radosti i strasti. A ZV OS ÚUL na to zhlíží a vidí, že je to dobře.
